Jízda na 007

V klubu 007 na Strahově se opět sešlo několik zajímavých uskupení. Starý známí GNU a Lyssa a pro mě ještě předtím neznámí Ambrosia a Unkilled Worker.

Jako první se do toho opřel sólokapr Unkilled Worker. Že se nejedná o kapelu jsem zjistila pár dní před koncertem. A při tom zjišťovaní taky vylezlo na povrch, že je to vlasně zpěvák z Wollongong, což v sobě skrývalo potenciál nevšedního zážitku. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale na mě to prostě moc nezapůsobilo. Po pár písních jsem se vydala k baru, dát si ještě jednu dvojku bílýho. Při návratu a zaujetí standartního postoje před pódiem najednou nastala změna, Worker se do toho pořádně opřel a já musela změnit názor, byl fakt dobrej.

Další v pořadí byla Lyssa. Na tu jsem se těšila asi nejvíc. Taky to jednu dobu byla, podle mého, nejlepší kapela. Nastalo malé zklamaní, neboť jsem zažila lepší jejich koncerty. Nějak se mi nepodařilo do toho dostat. Ale co byla fakt pecka, zahráli pár novejch věcí, Kůže/Nože a ještě jednu, bohužel nevim název, ale na svět se dostal na Točníku, a ty mě úplně dostaly.

Od Ambrosie jsem ani moc nečekala, metal, nebo co to bylo, není můj šálek kafe. Z podia se akorát valí smršť zvuku, v kterým se vůbec neorientuju a ještě navíc ten zpěv... No prostě monotónní řvaní do mikrofonu není nic moc. Tak jsem to vzdla, usadila se v povzdálí na bedničku a šetřila se na bombu, která následovala.

Protože GNU byl zážitek na dlouhou dobu. Stoupla jsem si dost blízko k pódiu, na některý kapely se i dobře kouká:-), a pak už mi nezbylo nic jinýho, než klátit hlavou do zblbnutí. Rozhodně jsem nebyla sama, Gnu se stali hvězdou večera.

Ke koupi zde byly zbrusu čerstvé vinyly Amoral a Dort jak brus. Kdybych měla zhodnotit vizuální stránku desek, rozhodně vede Lyssa. Jak se říká, v jednoduchosti je krása. Kdežto chlupatý hrudník na obale desky Emems vypadá, jak bych to jen řekla, odpudivě. Což ovšem vůbec nevypovídá o kvalite desky, ba naopak.